Turecko 2006

Na této stránce můžete shlédnout vyběr fotografií z desetidenní dovolené na konci března 2006 v turecké Alanyi. Prvotní cíl této dovolené bylo shlédnutí úplného zatmění Slunce 29. března 2006. Tento cíl určil jak termín, tak místo. Ukázalo se, že pořídit v Čechách pobytový zájezd do Turecka v březnovém termínu není úplně snadné - žádná česká cestovka neměla nic takového v nabídce. Nakonec jsme naštěst objevili web Nacesty.cz, která se zaměřuje na přeprodej zájezdů německých cestovek. Na tomto (mimochodem doporučeníhodném) serveru jsme si našli zájezd firmy GTI do Alanye s odletem z Drážďan v nám vyhovujícím termínu. Let do Antalye a transfer proběhly bez problémů a tak jsme odpoledne už byli ubytování v hotelu My Aytap v Alanyi.

Alanya

Alanya je město cca 130 km od Antalye. V Alanyii je několik zajímavých míst k vidění: Červená věž (Kizil Kule, vstup 2 YTL) a přístav je prakticky v centru města. Červená věž je středověká pevnostní stavba osmibokého půdorysu ze 13. století, zvenku působí dost jednoduše, vnitřek je však poměrně zajímavě řešen - každé patro je jiné. Kousek od Červené věže jsou loděnice Tersane, ale nebyly v době našeho pobytu přístupné.

Dominantou Alanye je hradní návrší s rozsáhlým hradem obklopené velmi dlouhým pásem hradeb. Hradní návrší se nachází na malém výběžku, který chrání přístav. Na hrad se dostanete buď po silnici vedoucí po východní straně návrší. Ze silnice jsou pěkné vyhlídky na Alanyi. V březnu byla cesta pěšky celkem v pohodě, v parném létě doporučuji najít si autobus. Vstup na hrad stojí 3,50 YTL a vstupenka platí celý den (je možné areál opustit a zase se vrátit).

Další zajímavostí Alanye je jeskyně Damlataş (Damlataş Mağarası). Nachází se poblíž Kleopatřiny pláže zhruba na severozápadní straně hradního návrší. Jedná se o jeskyni s vysokou vlhkostí (přes 90%). Jeskyně byla objevena až roku 1948. Jeskyně je poměrně malá, takže pokud se zrovna trefíte do hromadné návštěvy přivezené autobusem, tak hrozí si návštěvu moc neužijete, neboť si budete připadat jak v přeplněném metru.

Údolí Dim Çay

Přímo v Alanyi se do moře vlévá řeka Dim Çay. Pokud pojedete podél proti proudu, dostanete se do jejího údolí, které je obklopeno vysokými horami (koncem března stále byla na mnoha vrcholcích souvislá sněhová pokrývka). U řeky Dim Çay je spousta restaurací nabízejících ryby. Řada z nich má stolky přímo na březích řeky nebo přímo na řece nebo nad řekou. V době našeho pobytu ale nebyly ještě otevřené. Dál v údolí je přehrada, bohužel nádrž Dim Barajı není napuštěná. Údolím je možné jet dál, ovšem kvalita silnic se postupně horší. Zato krajina je velmi působivá.

Anamur

Anamur je město cca 130 km dále na východ od Alanye. Cesta z Alanye do Anamuru je velmi atraktivní, scénická. Úzká silnice se vine v nekonečných zákrutách borovými lesy na svazích prudce klesajících do moře. Na mnohých z nich se pěstují banánovníky. Je zde mnoho krásných vyhlídek na moře. Bohužel my jsme měli dost zakalené počasí, takže na nějaké fotografování to moc nebylo.

V Anamuru jsou dvě zajímavé lokality, které stojí za to navštívit. První z nich je hrad Anamur (Mamure Kale). Tento středověký hrad, postavený na římských základech se nachází přímo u silnice směrem z Anamuru na Mersin. Vstupné je opět 2 YTL. Anamur je mohutný hrad se spoustou věží a věžiček, se spoustou ochozů a vyhlídek. Bohužel z velké části není nijak zrekonstruovaný, takže pohyb po něm je na vlastní nebezpečí. Pokud máte rádi lezení po strmých úzkých schodech, tisknutí se k cimbuří na uzoučkých vysokých ochozech podél hradeb (zapomeňte na zábradlí) tak je Anamur pro vás vhodné místo ke strávení několika hodin.

Druhou významnou památkou města Anamur je Anamurium (nebo Anemurium). Jedná se o rozsáhlé rozvaliny starověkého města, které zde vzkvétalo od cca 4. století př. n. l. Až na výjimky je vše netknuté, bez rekonstrukce. Celým areálem prochází asfaltová silnice, která končí u malé oblázkové pláže. Anamurium je velmi rozsáhlé a většina není pohodlně přístupná, kromě pár stezek je to terén pro kamzíky. Nic nezvládnutelného, ale někomu to může činit problémy. Mezi zajímavé stavby jsou lázně (nejzachovalejší stavba, řada klenutých stropů se stále ještě nezřítila, rovněž jsou patrné zbytky mozaik; poměrně rozsáhlá byla palaestra (zápasnická škola). Na východní straně města je nekropole s množstvím hrobek v různém stadiu rozpadu. Město bylo obehnáno vysokou zdí, z níž se ovšem zachovaly jen fragmenty, stejně jako z akvaduktu.

Úplné zatmění Slunce

Vzhledem k tomu, že naším cílem bylo maximalizovat dobu pobytu v měsíčním stínu, chtěli jsme být někde poblíž centrální linie pásu totality. Jako poměrně jasná volba se zdálo přímořské město Side. Půjčili jsme si tedy auto a ráno se vydali z Alanyie po silnici směrem na Antalyi. V Manavgatu jsme odbočili na Side a po krátké době jsme byli v Side. V Side už bylo velmi rušno. Představovali jsme si, že skončíme někde na pláži, ale místo toho jsme zaparkovali kousek od antického amfiteátru. Vylezli jsme z auta ale po chvíli procházení jsme usoudili, že zde zůstat nechceme, že je tu moc lidí. Tak jsme se vrátili a vydali se v autě hledat nějaké klidnější místo u moře. Po pár kilometrech jsme našli cestu k pláži, kde jsme se usídlili kousek od větší skupiny pozorovatelů s lesem stativů. Někteří měli i větší zrcadlové dalekohledy. K prvnímu kontaktu zbývala ještě asi hodina. Postavil jsem stativ, připravil fotoaparát a 200 mm objektiv a vybalil svářečská skla. První dotek proběhl běz většího rozruchu. Začal jsem čas od času pořizovat přes filtr snímky postupně čím dál víc vykousnutého slunečního kotouče. Už více než půl hodiny před totalitou se začalo viditelně šeřit a začalo být chladněji. A to doknce tak, že jsem rád použil bundu, kterou jsem s notnou dávkou skepse o její užitečnosti přibalil do batohu. Světla ubývalo čím dál tím rychleji. Poslední minuty před totalitou se okolí ponořilo do přízračného soumraku, do světla vrhajícímu ostré stíny a přesto mdlému. Již aspoň deset minut před totalitou byla taky na západ od Slunce velmi dobře vidět Venuše. Těsně před totalitou, asi během deseti patnácti vteřin, rychle pohaslo i zbývající světlo vše se ponořilo do tmy. Tmavomodrá obloha byla podél obzoru orámována žlutooranžovým obzorem, jako by se západ slunce odehrával všemi směry. Přestože jsem už jedno zatmění viděl, byl můj první dojem úžas a překvapení. V Side trvala totalita zhruba tři a půl minuty, což není úplně málo (v Maďarsku v roce 1999 to bylo jen 2'30"), ale i tak to uteče velmi rychle. Ale přece jen tentokrát bylo trochu víc času na obsluhu fotoaparátu, takže se mi podařilo pořídit, v mezích daných mojí technikou, slušné snímky. Jen mě mrzí, že jsem na hotelu zapomněl dalekohled, určitě bych na něj našel čas.