článek je pod obrázkem
pro kocky-online.cz napsal Borek Lupoměský
Byl jsem otázán, jak se dá udělat fotka podobná té výše. Napsal jsem proto tento krátký návod, i když tuším, že řadu čtenářů (a čtenářek) to moc nepotěší.
Pokud je tento text pro vás příliš dlouhý nebo složitý, můžete přejít rovnou na shrnutí.
Podívejme se na parametry, s kterými byla tato fotografie pořízena:
Expoziční čas: 1/10 (0,1 vteřiny) Clona: f/1.8 Citlivost: ISO 3200
V zásadě se dá říct, že citlivost ISO 3200 v rozumné formě nabízejí jen digitální zrcadlovky. Kompaktní digitály ji buď nemají vůbec nebo má nepoužitelně vysokou úroveň šumu. V klasické fotografii je situace obdobná, takto citlivé filmy sice existují, ale mají příliš velké zrno.
Světelnost, neboli nejnižší clonové číslo, je charakteristika objektivu. V zásadě udává, kolik světla je objektiv schopen nasbírat. Čím světelnější, tím lepší. Světelnost f/1.8 nebo obdobnou nabízí i některé digitální kompakty, takže zde by problém nebyl. Ovšem světelnost sama o sobě, bohužel, nepostačuje. U zrcadlovek, kde jsou výměnné objektivy potřebujeme tedy najít ten vhodný. Úplně ideální volbou, kterou používám i já, je objektiv 50 mm f/1.8 (první údaj je ohnisková vzdálenost). Kdysi býval takový objektiv standardním základním objektivem, nicméně postupem času ho vytlačily základní zoomy (s podstatně nižší světelností). Objektiv těchto parametrů je obvykle tím nejlevnějším. Pro můj fotoaparát stojí cca 5000,- Kč -- to je ovšem originální a nový. Já osobně používám starý objektiv od Prakticy, který se dá koupit za nějakých 1000,- Kč a nefotí hůř (spíš lépe), než nový.
Expoziční doba (jak dlouho je otevřená závěrka a světlo dopadá na senzor fotoaprátu) je velmi problematická záležitost. I při použití maximální citlovosti a světelného objektivu se stále dostáváme na časy hluboko pod bezpečně zvládnutelnou mezí (pro objektiv s ohniskem 50 mm je to čas 1/60 vteřiny). Výše uvedený snímek je např. pořízen časem 1/10, tj. časem šestkrát delším). Řešíme následující dva problémy.
Prvním je rozmazání snímku vlivem pohybu fotoaparátu. Při dlouhých časech, které potřebujeme, udrží fotoaparát v klidu jedině mrtvola, živý člověk prakticky nemá šanci (zvlášť když potřebujeme fotografovat v neoptimální poloze). Standardním řešením je stativ, což je pro focení zvířat vesměs k ničemu - než stativ postavíme a nastavíme, zvíře je někde jinde. Lepší volbou je nějak se zapřít: lokty o zem, o futro dveří, o nábytek apod. Případně můžeme fotoaparát samotný o něco opřít (třeba podložit knížkou, pokud fotíte u země). To samo o sobě ještě nedává jistotu neroztřeseného snímku, nicméně to radikálně zlepšuje naše šance.
Druhým problémem je pohyb vlastního objektu našeho fotografování: tj. zvířete. Kočce moc neporučíte, aby zůstala stát v klidu, abyste si ji mohli vyfotografovat. Zde nezbývá než vychytat momenty, kdy kočku něco zaujme a chvíli se nehýbe. Toto zaujmutí ostatně můžete sami nebo nebo s pomocí dalšího člověka vytvořit, čímž taky ovlivníte, kam se kočka dívá. Není to úplně snadné, ale zvládnout se to dá.
Nakonec ještě jeden podstatný trik, který vám téměř zaručí dobré a použitelné výsledky: Vzhledem k tomu, že digitální snímky vás nic nestojí, tak je velmi dobré fotografovat celé série snímků v rychlém sledu. Vždy, když je zvíře v klidu a vy máte zaostřeno zmáčknou spoušť. Pokud příhodná situace trvá, udělejte ne jeden, ale víc snímků. Většinou je jeden z nich nejostřejší.
Je poměrně pravděpodobné, že v úrovních osvětlení, o kterých zde je řeč nebude fungovat automatické ostření (pokud funguje, tak je to velké plus). Je tedy nutné přepnout na manuál a ostřit ručně. Bohužel v takovéto tmě je přesné ostření mimořádně obtížná záležitost; když se podíváte na fotku na začátku stránky, tak je na ní dobře vidět samotná kočka -- vy ale v hlédačku vidíte jen černo se dvěma očima, a ani ty nejsou zrovna moc dobře vidět. V takovéto situaci je takřka nemožné zaostřit dost přesně. Tento problém řeším kombinací dvou způsobů: jednak velmi často přeostřuji - v naději, že se občas trefím. Druhá věc je ostření na bodové odlesky v očích (viz fotografie). Ty jsou dostatečně zřetelné a dá se podle nich poměrně dobře ručně ostřit. Tyto bodové odlesky ("jiskřičky") jsou odrazem malých (tj. ne pločných) světelných zdrojů - lampiček apod. Ty lze v případě potřeby vyrobit.
Výše uvedené požadavky jsou poměrně náročné, nešlo by je nějak obejít? Bohužel stručná odpověď zní NE.
Takže shrnuto a podtrženo, k vytvoření fotografie ve stylu podobném té na začátku stránky potřebujeme:
18. září 2007